Dej šanci každému dni, než se stihne podělat.

Jsem na tomto světě skoro patnáct let. Je to hrozně málo. Jsem stále to malé dítě, kterým jsem byla před rokem i před deseti. Jsem za to vlastně nehorázně ráda, protože není nic horšího než přijít o nejlepší roky svého života pózou rozumné holky. Nejsem rozumná, nesnažím se o to. Žiji okamžikem, ale přesto se snažím hledat hranici, přes kterou již nemůžu.

Jsem člověk, který má spoustu přátel, ale stejně tak mám nespočet nepřátel. Nevím, čím to je, nejspíš prostě tím, že se nedokážu zavděčit každému. Nedělám dobrý dojem, ale pevně věřím, že jsou lidi, kteří si to beze mně už nemůžou představit. Já to totiž nedokážu.

Mým snem je procestovat celý svět a povýšit svoje schopnosti v jazycích na takovou úroveň, abych s nimi jednoho dne mohla pracovat. Ale nechápejte to špatně, miluji češtinu a vše kolem ní. 

Díky mým skvělým rodičům jsem již měla šanci být na hodně místech, za což jim jsem hodně vděčná. 

Jsem taková a žádná jiná. Nejsem vždy rozjetá osoba, alespoň ve špatné společnosti taková neumím být. Někdo by mě definoval, jako tu tichou divnou, jiní zase úplně jinak. Proto o sobě můžu říct jen tolik, že jsem člověk mnoha tváří. Čtvrtým rokem studuji gymnázium a jmenuji se Tereza.