pondělí 21. května 2012

To nemáš, viď?

Jsou dny, kdy se nemůžu vyhrabat z postele ani po třetím zazvonění budíku. Na druhou stranu ale mívám dny, kdy se bez problémů vzbudím v půl 6 a nedokážu spát. V takových dnech to vypadá následovně: Umyji a usuším si vlasy a beru do rukou svou věrnou kámošku kulmu. Nemám ráda to hodinové motání se na kousek nahřátého kovu, ale většinou mi to za to stojí. -Samozřejmě, pokud si zrovna moje vlasy nepostaví hlavu na tvrdou zem.

Přesto si myslím, že můžu být svojí kulmě -té, která bude stará bez mála třicet- hrdě poděkovat. Myslím si, že slouží pořád dobře.

1 komentář: